obturbātor , ōris, m. (obturbo), der Verwirrer, Ascon. ad Cic. div. in Caecil. 49. p. 119 B.
... ann. 6, 24: Pass. impers., obturbatur, obstrepitur, Plin. ep. 9, 13, 19. – b) ... ... unterbrechen, ne opturba ac tace, Plaut. Poen. 261: itane vero obturbat? Ter. Andr. 926: necubi lectorem vel auditorem obturbaret vel moraretur, ...